dítě je naším prezidentem, jeho hračkou je národ

Jméno našeho prezidenta se začíná skloňovat ve všech pádech. Zasahuje do chodu našeho státu, jako by byl jeho vládcem. Ztrácí kontrolu nad sebou.

Říká se, že stáří přenáší člověka do dětství. To postihlo našeho prezidenta. K  dětství patří hračky. On není žádný břídil, vybral si hračku, odpovídající jeho postavení - národ. Hraje si s národem, jak se mu zachce, a dělá mu to zřejmou dětskou radost. Jako dítě ho může postihnout jen dostat pořádně přes zadek. K tomu již však nastal čas, zlobí hodně. To by rychle měli udělat ti, kteří ho "porodili"(občané) svými zástupci - politiky. Když má Zeman zásluhy, nechť ho už je vozí v kočárku mezi penzísty  "poklábosit" si, v tom je přece přeborník. Ztratí se mezi nimi a zůstane jen vzpomínka, jak zlobil. V historii našeho národa se žádnému z našich prezidentů nic takového nestalo, ani náhodou (taková ostuda).